Srdce Portugalska najdeme na pobřeží Atlantského oceánu v místě, kde se řeka Tejo vlévá do moře. Přestože by to napadlo zřejmě jen málokterého návštěvníka dnešního Lisabonu, město za svoji současnou podobu, jež z něj učinila daleko nejnavštěvovanější místo v zemi, vděčí ničivému zemětřesení z roku 1755. Bezprostředně po něm ve městě propukl obrovský požár, a dílo zkázy završila vysoká vlna tsunami. Výsledkem byla naprostá katastrofa, která navždy změnila tvář tehdejšího největšího přístavu Evropy. Na jeho troskách pak v následujících desetiletích vznikl moderní Lisabon, jejž dnes obdivujeme paradoxně především jako město plné historických památek.
Metropole Portugalska je zároveň největším městem v zemi. I když na něj navázanou oblast okolních měst a vesnic obývá přes tři miliony obyvatel, samotný Lisabon se rozkládá na pouhých zhruba pětaosmdesáti kilometrech čtverečních, na nichž žije asi půl milionu lidí.
Lisabon stojí na sedmi kopcích a v údolí řeky Tejo, jež mezi nimi protéká. V tomto také nacházíme jeho centrum. To zaujme svým přísně pravoúhlým charakterem, za něž Lisabon „vděčí“ zmíněnému zemetřesení. Zajímavostí je, že jeho podobu navrhoval tehdejší premiér, v Portugalsku známý jako Markýz de Pombal. Zde se také setkáváme s turisty nejvyhledávanější částí města, nesoucí jméno Baixa. Někteří z místních jí však neřeknou jinak než Baixa Pombalina – právě na počest onoho premiéra s architektonickými vlohami, který Lisabonu pomohl v jeho nejtěžších chvílích.
Vyzkoušejte nabídku eshopu matrace, případně levné dámské spodní prádlo pro vaši krásu.
Nespornou výhodou této části města, a zároveň dokladem toho, že turismu se v lisaobnských ulicích přisuzuje velká vážnost, je také to, že do velké části ulic Baixy je přísně zapovězen vstup autům i tramvajím, díky čemuž jde o pro návštěvníka velice příjemné místo. Obvyklý hluk motorů tak zde střídá spíše poklidné cinkání příborů a skleniček na desítkách zdejších zahrádek, stejně jako rozkošnické pokuřování v mnoha místních kavárnách, jež jsou pro Portugalce tím, co je pro našince výčep zasvěcený zkušenému popíjení piva.
Není proto divu, že ve většině průvodců se dočítáme, že s prohlídkou města je nejlépe začít v jeho samém středu, za který je obvykle považováno náměstí Praça Dom Pedro IV, s nímž se nicméně setkáte spíše pod názvem Rossio, jak zní jeho familiérní přezdívka užívaná obyvateli Lisabonu. Odtud doporučujeme pokračovat na neméně proslulé náměstí Praça do Comércio, které bylo zajímavě umístěno na samotný břeh moře. Znalci historie Lisabonu k tomu dodávají, že záměrem zde bylo vybudovat náměstí, k němuž by jednoduše bylo možné připlout lodí.
Z něj se také otvírá výhled na jeden ze slavných symbolů města, jímž je Ponte do 25 do Abril, Most 25. dubna. Ten získal svůj název podle data tzv. karafiátové revoluce, jež v Lisabonu proběhla v roce 1974. Ponte do 25 do Abril však do turistického povědomí vstoupil spíše díky tomu, že jde o přesnou kopii legendárního Golden Gate, který najdeme v americkém San Franciscu.
Z centrálních lisabonských náměstí je naprostou povinností obdařit svou návštěvou legendární Castelo de Sao Jorge. Zříceniny tohoto hradu tyčící se na kopci nad městem nabízí jeden z nejlepších výhledů na Lisabon. Návštěva Castelo de Sao Jorge je fascinujícím zážitkem i z toho důvodu, že pokud se k jeho bráně vydáte z pěšky z centra města, budete procházet malebnou historickou čtvrtí Alfama, v níž si naplno uvědomíte, že velebení krásy úzkých lisabonských uliček zde není výrazem bezradnosti autorů většiny evropských bedekrů, ale spíše zkrátka přiznáním skutečného stavu věcí.
Spolu s nimi je potom neméně důležitou součástí Lisabonu i Belém. Jde o historickou čtvrt´ležící v západní části Lisabonu, kde se soustředí nejvíce budov vystavěných v manuelském slohu, jež Belém proslavil daleko za hranicemi jeho země. Jeho zřejmě turisticky vůbec nejatraktivnější součástí je stavba Kláštera sv. Jeronýma, v níž se mísí prvky manuelské architektury s vlivy renesance.